Přednášející

(dle abecedního řazení)


Mgr. Lukáš Bujna: Poselství liturgie jako výzva pro misijní práci církve

Lukáš Bujna

Autor shrnuje teologický obsah liturgie CČSH a zkoumá, jakým způsobem je křesťanská zvěst v liturgii tlumočena. Rozvíjí tezi, že bohoslužba je základní úkon církve, jímž se také církev představuje světu. Dále se zabývá významem liturgie pro misijní práci církve. Vychází z předpokladu, že úspěch misie závisí na modlitbě, zejména na společné liturgické modlitbě věřící obce, která vrcholí slavením svátostí. Misie musí přivádět lidi do slavícího společenství. Misie tedy z liturgie vychází a k liturgii vede.

Lukáš Bujna působí jako farář CČSH v Sokolově a Chebu. Na střední a vyšší zdravotnické škole v K. Varech vyučuje latinu a filosofii. Zaměřuje se na liturgiku (příprava Bohoslužebné knihy CČSH) a na pastoraci v sociální oblasti (senioři, zdravotně postižení). Publikuje v církevním tisku.


Dr. Zbyněk Kindschi Garský: Husa, jednorožec a pelikán: Zjevení Krista ve stvoření v kontextu husitské teologie

garsky-foto

»Nebesa vypravují o Boží slávě obloha hovoř o díle jeho rukou«, praví žalmista (Ž 19,2), a »jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle«, píše apoštol Pavel (Ř 1,20a). Bůh se zjevuje nejen v ›Knize knih‹ (bibli), ale i v ›Knize stvoření‹ (přírodě), a tzv. theologia naturalis je součástí husitské teologie. Málokdo však ví, že literárním pramenem křesťanské přirozené teologie není pouze Písmo, ale že to byl teology dnes již téměř zapomenutý raně křesťanský spis s zvaný Physiologus. Autor tohoto nenápadného antického díla napsaného v řečtině, pravděpodobně kolem roku 200 n.l. v egyptské Alexandrii, je prvním křesťanem odhalujícím tajemství Kristova zjevení v přírodě. Tento spis obsahující alegorické výklady zvířat, rostlin a kamenů byl však brzy přeložen téměř do všech západních kulturních jazyků a ve středověku se ve formě tzv. ›bestiářů‹ rozšířil po celé Evropě a stal se nejpřekládanější knihou antické literatury vedle bible. Jeho teologickým fundamentem je přesvědčení, že Kristus je hermeneutickým klíčem nejen k porozumění Písma, ale i přírody a celého světa, jenž byl skrze něho stvořen (J 1,3).

Zbyněk Garský vystudoval husitskou teologii v Praze a bádal jako biblista na univerzitách v Mnichově, Helsinkách a Curychu, kde v roce 2012 obdržel doktorát teologie. V současné době je habilitandem na univerzitě v Bernu, kde pracuje jako asistent pro Nový zákon a je vědeckým pracovníkem v projektu »The ›Gospel of Nature‹: The Greek Physiologus and the Roots of Early Christian Interpretation of Nature« financovaného Švýcarským národním fondem (2014–2017).


Mgr. Martin Holý: Problém sociální teologie Církve československé (husitské)

holy-fotoPříspěvek reflektuje sociální teologii Církve československé (husitské) a její postupný vývoj s ohledem na postoj k vybraným společenským otázkám. Specifický charakter a identita teologie CČS(H) od svých počátků kladly důraz na vztah mezi teologií a společností a úlohu každého jednotlivého člověka; církev apelovala na aktivní a sociální přístup ke svým bližním i ke světu jako celku. Představíme základních sociálně-teologické přístupy v CČS(H) a nastíníme rizika s nimi spojená. V závěru kriticky zhodnotíme stav sociální teologie a aktivitu církve v posledních letech a možné příčiny tohoto stavu.

Martin Holý je doktorandem na Katedře historické teologie a církevních dějin UK HTF; disertační práci zpracovává na téma „Křesťanská mírová konference jako jedna ze sil křesťanské reflexe měnící se společnosti v letech 1958 – 1989“ pod vedením prof. Jana B. Láška. Absolvoval studijní pobyty v Kodani, Londýně, Vídni, Tallinnu a Užhorodu. Věnuje se církevním dějinám 20. století, sociální teologii a etice.


ThDr. Martin Chadima ThD.: Evangelizační úloha CČSH směrem k mladým lidem

chadima2.jpgCírkev československá husitská je dnes již tradiční církví v ČR. Má svébytné základy práce s mládeží, s její evangelizací a misií. Je také církví, která má silnou pastýřskou základnu. Dlouhodobě se však potýká s úbytkem laického živlu. Jaké metody můžeme zvolit při misii vedené směrem k mladými lidem? Co všechno musíme obětovat, abychom mladé lidí oslovili? Kde děláme chyby v práci s mládeží? Jakou jim můžeme nabídnout perspektivu v církvi? Co jim můžeme nabídnout, pokud budou chtít v církvi pracovat? A chceme vůbec mladé lidi? A pokud ano, jak změnit svoji vlastní image, charakter a přístup? Jak se vypořádat se zažitými stereotypy, které se ve vztahu k mladým lidem ve společnosti objevují? Jak tedy dál?

ThDr. Martin Chadima ThD., absolvent Husitské teologické fakulty, středoškolský a vysokoškolský pedagog, duchovní Církve československé husitské v Přelouči. Autor několika publikací, např. Charitativní péče – Dějiny a současnost, Fenomén eucharistie, Mistr Jan Hus – člověk, teolog, mučedník nebo Mistr Jeroným Pražský – tragický příběh středověkého intelektuála. Autorsky či spoluautorsky se podílel či podílí  na některých pořadech Českého rozhlasu (např. Kořeny), nebo na pořadech připravovaných a vysílaných Českou televizí (např. Nezvladatelný buřič Jeroným Pražský).


Mgr. Daniel Jurek: Ctěný – odsuzovaný – vzpomínaný: Jan Hus jako národní postava ve znamení české kolektivní paměti od 19. století

jurek-foto

Vzpomínka na Jana Husa přežila staletí po jeho ohnivé smrti 6. června 1415. Především od druhé poloviny 19. století vzrůstala upomínka na Husa tak značně, že mohla určujícím způsobem ovlivnit české kulturní povědomí. Husův pomník na Staroměstském náměstí nebo znovuobnovená Betlémská kaple představují dva významné vrcholy Husovy památky, které se pevně zakořenily v kulturním povědomí. Vzpomínka na něj byla mnohokrát zformována tak, aby pasovala do žádoucího kontextu doby. Tak vykreslil František Palacký obraz Husa jako vedoucí postavy národního obrození, Tomáš G. Masaryk spatřoval v Husovi předchůdce národní ideje a ztělesnění „čechismu“. Zdeněk Nejedlý označoval Husa za „sociálního revolucionáře“ a rovněž pro Českou republiku představuje Hus důležitý vztahový bod. Po roce 1989 je nadto možno pozorovat, že z úzce národní interpretace českého reformátora vzniknul v současnosti památník evropského rozměru.

2006-2014 studium historie, evangelické teologie a vzdělávacích věd na univerzitě Johanna Guttenberga v Mohuči (státní zkouška), 2008-2014 studium evropských dějin a bohemistiky na univerzitě Johanna Guttenberga v Mohuči a Karlově univerzitě v Praze (Magister Artium). Od roku 2015 člen Leibniztova institutu pro evropské dějiny a absolventského kolegia „Křesťanské církve před výzvou Evropy“.


Mgr. Pavel Kolář, Th.D., M.T.S.: Otázka univerzality ordo pro slavení eucharistie a její recepce v kontextu husitské teologie

kolar.jpg Ekumenické hnutí liturgické obnovy v minulém století mimo jiné hledalo společný, v jistém smyslu univerzální řád (ordo) pro slavení eucharistie, který by mohl být sdílen církvemi a stát se základem pro obnovu jejich nejen liturgické jednoty. V posledních letech diskuse o univerzalitě řádu slavení eucharistie a jejím historicko-teologickém zdůvodnění opět nabyla na důležitosti s ohledem na postupující pluralizaci a kontextualizaci liturgického slavení. V příspěvku budou stručně nastíněny debata o univerzalitě ordo v současné liturgické vědě a možnosti jejich recepce v kontextu liturgické teologie Církve československé husitské.

Pavel Kolář je odborným asistentem na katedře praktické teologie HTF UK a knězem CČSH. V odborné práci se věnuje zejména české reformaci, liturgii CČSH, didaktice religiózních tradic a duchovní péči o nemocné a umírající.


Mgr. et Mgr. Ruth Kubíčková: Perspektiva personalistického rozměru husitské teologie

kubickova-foto

Konferenční příspěvek Perspektiva personalistického rozměru husitské teologie reflektuje konceptuálně teologická východiska současné teologické linie CČSH a definuje její jedinečnou pozici v rodině světového společenství církve. Specifikum husitské teologie spatřuje autorka zejména v systematické recepci teologického personalismu, jenž tvoří nosný princip jak současné trojiční spásně dějinné teologické ontologie CČSH, tak rovněž antropologického rozměru naukové stránky zjevení.

Po studiích psychosociálních věd, pedagogiky a teologie v Praze, Berlíně a Basileji, (téma: hospicová paliativní péče; etická výchova), následovaných pracovními zkušenostmi v  oblasti klinické pastorace, mediace a evropské politiky, dokončuje v současnosti ThD. studia HTF-UK (téma: eschatologický horizont spásy). Angažuje se v Mezinárodním ekumenickém společenství, organizaci putovních výstav Česká Bible v průběhu staletí a souvisejících kulturně-vzdělávacích projektech.


Prof. ThDr. Zdeněk Kučera Dr. phil.h.c.: Kontextuální teologie

kucera4.jpgVe střetu civilizací podstatou křesťanství rozumíme objasňování krystalizačních principů, odlišujících křesťanství. Teologie je kontextuální: pramenem je mnohovrstevné Boží zjevení v dějinách i multidimenzionální postoje víry. Bible polyfonicky medializuje Boha. Zjevení interpretuje tradice. Teologická řeč je apologetická; formuluje odpovědi na existenciální otázky. V kontextech vynikne smysl teologických článků; ty se doplňují a vymezují. Každá generace má jiné sebeuvědomění a priority. Církev československá se zrodila v kontextu konce měšťanské kultury v důsledku I. světové války. Rozložil se metafyzický i politický obraz světa. Nové myšlenkové proudy usilovaly zaplnit prázdný obraz světa. V Československu to byl kontext, k němuž patřila otázka náboženská. Po ztroskotání jednání o reformách došlo k vyhlášení církve r. 1920. Ta stála před univerzálním úkolem interpretace eklesiologie . Snaha o čistou církev motivovala navázání na husismus a Jednotu bratrskou. Reforma církevní podoby učiněna r. 1924, nauka i liturgie následovaly. Církev charakterizuje ekumenismus, solidarizace s univerzální tradicí i důraz na charitativní působení a otevřený vztah ke světu.

Prof. ThDr. Zdeněk Kučera Dr. phil.h.c. Se narodil 30. 03. 1930 v Bratislavě, vystudoval filozofii a teologii v Praze a v Basel. Je knězem Církve československé husitské od roku 1954, dále je profesorem Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy (od roku 1981) a byl i jejím děkanem v letech1990-92 a 1994-2000. Přednášel na více jak 25 univerzitách, obdržel řadu vyznamenání, čestný doktorát z filozofie ad. Mezi jeho nejznámější publikace patří O teologickou totožnost CČSH, Hoře a milost, Trojiční teologie, Pravda a iluze moderní teologie, Zarůst do kmene. Napsal přes 300 článků. Jeho biografie např. v publikacích Slovník českých filozofů, Český biografický slovník.


ThDr. Marketa Langer: Osobnost Františka Bílka dle konceptu Emanuela Chalupného

langer.jpgZakladatel české sociologické školy Emanuel Chalupný v publikaci František Bílek /Tvůrce a člověk/ koncipoval osu života a díla F. Bílka do tří časově uzavřených období. Tento koncept uzavřených celků E. Chalupného se stal základem struktury zpracovávané disertační práce na téma TEOLOGICKÝ ODKAZ ČESKÉ MODERNY V ŽIVOTĚ A DÍLE FRANTIŠKA BÍLKA. Předkládaný příspěvek je soustředěn na Bílkovo první období (první pilíř) s důrazem na teologické obsahy: dobu studií na AVU, studijní pobyt v Paříži a jeho předčasné ukončení, na Bílkovu tvůrčí a osobní krizi a její překonání.

Ph.D. teologické studium na HTF UK; výtvarná pedagožka; speciální pedagožka; výtvarná/technická redaktorka; výtvarnice. Absolvovala vzdělávací a výcvikový program „Práce s rodinami dětí v institucionální výchově“; – pedagog školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči. Badatelsky se věnuje hnutím katolické reformy – jansenismu, modernismu a archetypálním osobnostem. Disertační práci zpracovává na katedře historické teologie a církevních dějin.


PhDr. Eva Mašková, Ph.D.: Fenomén náboženské konverze a jeho praktické přesahy v činnosti duchovního

maskova

Náboženská zkušenost společně s fenoménem náboženské konverze patří k obtížně viditelným a verifikovatelným lidským prožitkům. Okamžik Boží milosti, na který odpovídá lidská receptivita, zásadním způsobem ovlivňuje novou skutečnost, do které jedinec vstupuje. Duchovní se může stát na této cestě významným průvodcem, který je pro konvertitu cenným přínosem nejen po formální, ale především duchovní stránce. Ve svém příspěvku bych ráda posluchače seznámila s teoretickým základem náboženské konverze z interdisciplinárního hlediska a s doporučeními pro duchovní, která mohou uplatnit v práci ve své obci.

Teoložka a psycholožka, absolventka jednooborové psychologie na FF UK s rigorózní zkouškou z Klinické psychologie a doktorského programu Husitská teologie na HTF UK na katedře Systematické teologie se zaměřením na studium fenoménu náboženské konverze. 


Mgr. Kristýna Mlýnková: Specifické aspekty husitské teologie s potenciálem pro misii a pastoraci mládeže

mlynkova-foto

Příspěvek představí dílčí výsledky kvalitativního výzkumu zaměřeného na mladou generaci a její motivy ke vstupu do Církve československé husitské. Na základě analýzy polo-strukturovaných rozhovorů s mladými členy této církve budou definovány pozitivní aspekty husitské teologie, které mají misijní potenciál nejen pro mládež, ale mohou oslovovat hledající napříč generacemi. Dále budou nastíněny konkrétní postupy využívající daná specifika pro pastoraci mládeže.

Vystudovala na Husitské teologické fakultě obor Husitská teologie v kombinaci s psychosociálními studiemi. Již pět let se věnuje práci s mládeží v Církvi československé husitské, jak na své pracovní pozici, tak i v rámci doktorského studia na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2014 absolvovala dvou semestrální výzkumnou stáž ve Švýcarských církvích a na teologické fakultě v Curychu. V letech 2006-2012 působila v ústředním výboru světové rady církví a od roku 2010 spolupracuje s Ekumenickou radou mládeže v Evropě.


Bc. Filip Sedlák: Podněty teologie objetí Miroslava Volfa pro husitskou teologii se zaměřením na otázku eschatologie vedoucí ke křesťansky angažovanému životu

sedlak-foto

Poslední období světového teologického vývoje ukázalo, že jak otázka eschatologie, tak otázka společenské angažovanosti jsou pro současné církve otázkami klíčovými. Tento příspěvek chce představit chorvatského protestantského teologa Miroslava Volfa (profesor Yale University a zakládající ředitel tamního Centra pro víru a kulturu) jako vhodného partnera v dialogu pro husitskou teologii a sice specificky v otázce pojetí eschatologie a z ní vyplývajícího požadavku křesťanské angažovanosti, která je charakteristická pro českou reformaci a svým způsobem i pro CČSH. Byl to Zdeněk Trtík, který se na sklonku svého života s jistými výhradami přihlásil k závěrům teologie naděje Jürgena Moltmanna – Volfova učitele a přítele. Volfova teologie objetí může být pro nás podnětným impulsem svým radikalismem, který se však elegantně snoubí s nebývalou dávkou realismu, ve světě, který se potýká s mnohými problémy, kterým má církev před Boží tváří čelit. Ať už jde o problémy ekologické, otázku chudoby a vykořisťování, hlad či válečné konflikty a soužití rozmanitých kultur a náboženství v bezprostřední blízkosti.

Narodil se v Praze roku 1988. Je studentem navazujícího magisterského oboru Husitská teologie a zaměřuje se na systematickou teologii, specificky na významného teologa druhé generace CČSH Zdeňka Trtíka, svobodu svědomí a problematiku poměru mezi Písmem, tradicí a působením Ducha svatého. Současně také slouží jako jáhen v Husově sboru na Vinohradech. Je ženatý, má dceru a syna.


PhDr. Zuzana Svobodová, Ph.D.: Ježíš jako učitel

svobodova-foto

Příspěvek se bude zabývat především na základě díla „Mistr a Pán“ (Blahoslav 1988) pojetím Krista jako učitele v rámci christologie prof. ThDr. Zdeňka Sázavy. Zejména na základě novozákonního svědectví bude tato christologie a její aktuálnost v době, která byla prof. Radimem Paloušem nazvána časem výchovy, promýšlena. Rozmanitost představ o učiteli a výchově z biblického hlediska bude analyzována v souvislosti Patočkova promýšlení základních přístupů k výchově a vzdělání ve spise Filosofie výchovy.

Odborná asistentka 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Ústavu etiky a humanitních studií; odborná asistentka Teologické fakulty Jihočeské univerzity. Zabývá se filosofií výchovy, etikou, francouzskou a německou filosofií 20. století, zkoumá vztahy náboženské a kulturní vzdělanosti.


Mgr. Ing. Štefan Šrobár, CSc.: Nouvelle théologie – hľadanie modernej podoby cirkvi

srobar-foto

V tom istom roku, keď bola vydaná encyklika Pascendi ( 1907 ) proti modernizmu, začala pôsobiť nová Škola teológie v Le Saulchoir, ktorá neskoršie predstavovala jedno zo stredísk obnovy katolíckej teológie v prvej polovici storočia. Školu riadili dominikáni a podujala sa na reformu teológie. Pojem nouvelle théologie (nová teológia) sa v súčasnom teologickom svete používa ako spoločné označenie teológov prevažne francúzskeho rehoľného prostredia z obdobia 1940-1950, ku ktorým patrili predovšetkým jezuiti H. de Lubac,  J. Daniélou a dominikáni Y. Congar a M.-D. Chenu. Kresťanstvo sa musí vtelovať vždy nanovo do nových kultúr, a preto je pri interpretácii právd viery nevyhnutné zohľadňovať súčasnú filozofiu, poznačenú dejinným myslením a orientujúcu sa na subjekty a napĺňanie ľudskej existencie (J. Daniélou). M.-D. Chenu pri kritike neoscholastickej špekulatívnej metódy zdôrazňoval, že Ježiš Kristus je dejinnou osobou, a preto objektom teológie majú byť udalosti dejín spásy a nie prirodzenosť vecí a teoretické uvažovanie o ich nadčasových formách. Ďalšou zmenou, ktorú priniesla nouvelle théologie, a ktorá znamenala a znamená ďalekosiahle dôsledky pre cirkev, jej sebachápanie a sebarealizáciu, bolo otvorenie sa účinkovaniu Božieho Ducha vo svete. Nouvelle théologie sa tiež snažila priblížiť kresťanstvo modernému svetu aj preklenutím priepasti medzi vierou a vedou. Teológia má vždy kliesniť nové cesty v meniacich sa kultúrno – spoločenských podmienkach sveta.

Po absolvovaní Agronomickej fakulty (odbor fytotechnický) Vysokej školy poľnohospodárskej v Nitre som vykonal internú vedeckú ašpirantúru na Ústave experimentálnej fytopatológie a entomológie Slovenskej akadémie vied v Ivánke pri Dunaji. Po obhájení kandidátskej dizertačnej práce som získal titul kandidát vied. Po získaní vedeckej hodnosti kandidáta vied som pracoval ako vedecký pracovník v obore ochrany rastlín v uvedenom ústave. Absolvoval som tiež štúdium teológie na katolíckej teologickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, kde som získal titul magister. V súčasnosti sa venujem prednáškovej a publikačnej činnosti v oblasti environmentalistiky, filozofie, etiky a teológie. Prednášam na vysokých školách, vedeckých sympóziách a konferenciách, ako aj pre miestne skupiny Českej křesťanskej akadémie a pre VKH Brno, Olomouc a Praha. Vykonal som viacero prednášok pre študentov Husitskej teologickej fakulty v Prahe. Publikujem vo vedeckých a odborných časopisoch, ako aj knižné publikácie. Žijem v Bratislave.


Mgr. Hana Tonzarová, Th.D.: Husitská teologie v ekumenickém kontextu

tonzarova.jpgHusitská teologie se profiluje nyní již téměř sto let v ekumenickém kontextu, a to jak evropském, potažmo světovém, tak českém. Svébytnost ve vztahu k ostatním byla od počátku vymezována negativně i pozitivně. Poukážeme v několika sondách na to, do jaké míry bylo formování a důrazy husitské teologie ovlivněno právě proměňujícím se ekumenickým kontextem. Či do jaké míry právě ekumenický kontext přímo spoluutvářel a spoluutváří husitskou teologii. Současně se pokusíme odpovědět na to, jaké důrazy jednoho z výrazných teologů první generace CČSH – Prof. Františka Kováře, který zformoval základy novozákonní teologie na HTF UK, ale byl rovněž tím, který se podílel na vymezení ekumenického rozměru CČSH, rezonují v současnosti.

Hana Tonzarová absolvovala HTF UK – jednooborová husitská teologie a HT – religionistika a filozofie, od r. 2009 Th.D. (František Kovář ve vztahu k ekumeně.) Od r. 1996 pedagog na HTF UK (katedra Biblistiky a judaistiky) a od 2003 i na Husově institutu teologických studií. V r. 1996 vysvěcena na kněze CČSH, od r. 2001 přednostka Odboru ÚÚR pro ekumenu a vnější vztahy CČSH. Od r. 2005 předsedkyně Ekumenicko-zahraničního sněmovního výboru (VIII. sněmem CČSH schválený dokument Církev československá husitská ve vztahu k ekumeně). 1997 – 2009 členka Prezidia, Ústředního výboru, předsednictva Komise Církev a společnost Konference evropských církví. V letech 2012 – 2015 předsedkyně Komise CČSH pro 600. výročí M. J. Husa. Od r. 2014 (do r. 2021) členka Komise Světové rady církví pro ekumenickou formaci a vzdělávání, v rámci níž se podílí na přípravě celosvětového networku teologických fakult a škol v oblasti výuky ekumenismu.


Mgr. Věra Vaníčková: Soukromé vlastnictví a svobodný trh jako odpověď na otázku spravedlnosti a prosperity podle Franka van Duna (příspěvek k debatě o podobě sociálního učení církve)

vanickova-foto

Křesťanství proklamuje přirozenou diverzitu osob, která se projevuje rozdílnými charizmaty, jež každý touží uplatnit, ale i rozdílnými potřebami, které je třeba uspokojit. Ve světě, v němž jsou všechny přírodní zdroje vzácné (omezené) je třeba hledat a realizovat model politického a ekonomického uspořádání, v jehož rámci se nesmírně složitá společnost, jež není ničím jiným než sítí vztahů osob blízkých i vzdálených, mohla rozvíjet. Belgický filozof práva Frank van Dun (1947) s matematickou logikou definuje pojem osoby a ve vzájemné relaci pojmů „pluralita a diverzita osob“, „svobodný přístup ke zdrojům“ a „vzácnost zdrojů“ odvozuje, že respekt k soukromému vlastnictví, jako prostorovému vyjádření lidské osoby, je podmínkou mírového soužití svobodných osob a ekonomické prosperity. Referát je míněn jako příspěvek k diskuzi o podobě sociálního učení církve, které by mělo být praktickým vyústěním teoretické systematické teologie.

V roce 1996 promovala na Husitské teologické fakultě UK v oboru Husitská teologie. V roce 2006 absolvovala doplňující pedagogické studium anglického jazyka a literatury na PedF UK. V současnosti působí jako farářka CČSH v náboženské obci Praha Libeň a vyučuje anglický jazyk a základy společenských věd na SOŠ civilního letectví v Ruzyni. Jako doktorandka HTF se zabývá teologickou analýzou principů klasického liberalismu.


ThDr. Petr Jan Vinš: Starokatolická stopa v počátcích Církve československé

vins-foto

Počátky Církve československé a její teologie jsou zvláštním způsobem provázány s dějinami českojazyčného starokatolictví. Karel Farský udržoval obsáhlou korespondenci s původně českým farářem Antonem Absengerem, který působil ve švýcarské starokatolické farnosti v Biel/Bienne a doufal, že skrze něj dokáže pro Československou církev zajistit starokatolické biskupské svěcení v apoštolské posloupnosti. Pražská českojazyčná starokatolická farnost uvažovala pod vedením Václava Jaromíra Rába o začlenění do vznikající Církve československé a jako první pro sebe požadovala privilegium přijímání pod obojí způsobou, které odpovídalo starokatolické praxi a odkazu starokatolictví na českou reformaci. Teprve po udělení tohoto privilegia starokatolíkům zvažujícím přestup se pak následně tato praxe rozšířila po celé vznikající Církvi československé. I v období tzv. Pravoslavné krize byly zejména na straně biskupa Gorazda//Pavlíka podstatné kontakty s varnsdorfským biskupstvím starokatolické církve. Na základě unikátních archivních dokumentů ze starokatolických archivů doma a v zahraničí prezentuje příspěvek významné formativní kontakty mezi starokatolickou církví a starokatolickou teologií a formující se Církví československou v raných letech její existence.

Vystudoval teologii a religionistiku na HTF UK a postgraduálně biblistiku na Universität Bern a Tel Aviv University, v současnosti dokončuje doktorské studium. Přednáší na FF UK a na HTF UK. Je zároveň správcem biskupských archivů Starokatolické církve v ČR. Ve své historické badatelské práci se věnuje dějinám reformních proudů v katolické tradici a dějinám starokatolictví. Jeho dosavadní nejvýznamnější historickou prací je studie Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.


Doc. ThDr. Jiří Vogel, Th.D. – Ohrožení i naděje plynoucí z utváření křesťanské identity

vogel-foto

Přednáška naváže na příspěvek z loňského sympózia, jenž byl věnován tématu identity a vyšel tiskem pod názvem Struktura identity CČSH (ThR 4/15). Letošní příspěvek, chce poukázat, že s hledáním a utvářením identity je spojena řada problémů a nebezpečí, a na možnosti církví, které dokáží účinně spojovat univerzální poselství evangelia s jeho realizací v konkrétních národních či kulturních souvislostech.

Je studijním proděkanem a vedoucím katedry systematické teologie, teologické etiky a teologické filozofie UK HTF. Ohnisko jeho badatelského zájmu leží v oblasti eklesiologie, dějin moderní teologie a dialogu teologie s filozofií a přírodními vědami. Na uvedená témata publikoval více než padesát odborných studií, monografií a překladů.


Prof. Dr. Dr. h.c. Gunther Wenz: O v pravdě nekonečném. Metafyzika a teologie Wolfharta Pannenberga

wenz.jpgPříspěvek pojednává následující. Údajně žijeme v post-metafyzickém věku. Wolfhart Pannenberg (1928-2014), jeden z mezinárodně nejuznávanějších evangelických teologů konce 20. a začátku 21. století, toto pojetí vehementně odmítal a s rozhodností se zasazoval o renesanci metafyziky a tradičního rozhovoru teologie s ní. Jakým způsobem byl tento jím uskutečněný rozhovor veden, bude vyloženo zejména ve spojitosti s Descartem, Kantem a Hegelem. Na literaturu budiž odkázáno: Gunther Wenz (Vyd.): Vom wahrhaft Unendlichen. Metaphysik und Theologie bei Wolfhart Pannenberg. Pannenberg-Studien. Band 2. Göttingen, 2016.

18. srpna 1949 narozen ve Weißenburgu/Bavorsko, od roku 1976 ženatý se Sigrid, rozenou Lehmeier, mají dvě dcery, 1968 absolven humanistické větve gymnázia Bavorsko, studium evangelické teologie v Neuendettelsau, Mnichově a Erlangen, 1973 teologická přijímací zkouška do evangelicko-luterské církve v Bavorsku, 1976 doktorát z teologie (Dr. theol.) na mnichovské evangelické fakultě, disertace k teologii Paula Tillicha, 1976-1978 vikariát u St.-Andreas-Gemeinde v Norimberku, 1978 teologická jmenovací zkouška evangelicko-luterské církve v Bavorsku, 1979 vysvěcení, 1980 Habilitace na mnichovské evangelické teologické fakultě se studií k dogmatickým výkladům smrti Ježíše Krista v současnosti, 1984 profesor systematické teologie se zvláštním důrazem na teorii konfesí na Mnichovské univerzitě, 1987 úřadující profesor evangelické teologie se zaměřením na systematickou teologii a teologické otázky současnosti na Univerzitě v Augsburgu, 1992 odmítnutí povolání k profesuře na Institut pro ekumenický výzkum ve Štrasburku, potažmo na katedru systematické teologie Univerzity v Kielu, od roku 1995 do 31. března 2015 vedoucí katedry systematické teologie na evangelické teologické fakultě na Ludwig-Maximilians-Universität v Mnichově a ředitel Institutu fundamentální teologie a ekumenismu, od roku 1998 řádný člen filozoficko-historické skupiny Bavorské akademie věd, 2009 čestný doktorát Babes-Bolyai University v Kluži/Rumunsko, od 1. dubna 2015 vedoucí Pannenbergova výzkumného centra na filozofické fakultě Mnichovské jezuitské vysoké školy filozofické.