Přednášející 2017

Sarah Banhardt

Odvolání a petice proti „tradici […] celého křesťanství“ ? – dlouhodobý zápas žen za zrovnoprávnění v Evangelické zemské církvi v Bádensku.

Na rozdíl od Církve československé husitské, která slaví 70. výročí svěcení žen ve vlastních řadách, Evangelická zemská církev v Bádensku má za sebou pouhých 46 letech rovnocenné služby mužů a žen. Ačkoli vůbec první německá teoložka z protestantské církve, Elsbeth Oberbecková (1871-1944), promovala v roce 1916, a to právě v Badenu, rovnoprávné svěcení žen představovalo dlouhodobý zápas. Teoložky musely bojovat řadu let. V roce 1930 se skupina sedmi žen pod vedením Doris Faulhaberové (1907-1991) obrátila na synod a požádala o legitimní uspořádání, pokud jde o zaměstnání teoložek v Evangelické zemské církvi v Bádensku. Ve své petici předložily šest návrhů, popisujících ženskou službu sui generis, tj. ženský vikariát. Ačkoli synod jejich žádost schválil, služba žen byla zahájena teprve v roce 1944 – tedy poté, co už mnoho teoložek během 2. světové války sloužilo namísto mužů. V roce 1945 byly všechny ženy z farností, ve kterých působily během války, odvolány. Po mnoha malých krocích – a to včetně formální, ale přesto dosud nerovnocenné ordinace žen, schválené v roce 1958, a zavedení titulu „Pfarrerin“ v roce 1962 – bylo konečně v roce 1971 dosaženo plného zrovnoprávnění. Příspěvek se zaměřuje na petici z roku 1930 a výše uvedenou službu sui generis a srovnává ji se současnou situací vysvěcených žen v Evangelické zemské církvi v Bádensku.

Banhardt.jpgSarah Banhardt se narodila 1989 a získala magisterský titul v protestantské teologii na univerzitě v Heidelbergu. První teologickou zkoušku složila v roce 2016 v evangelickém kostele v Badenu. Její ekumenické zkušenosti zahrnují například praxi v Kristově sjednocené církvi v USA či dobrovolnickou službu na X. shromáždění Světové rady církví v Busanu, Jižní Koreji v roce 2013. Od roku 2016 studuje doktorát na univerzitě v Heidelbergu se zaměřením na dějiny církve a Dr. Doris Faulhaber a historii svěcení žen v evangelické církvi v Badenu. Je vdaná a má jednoho syna.  


Angela Berlis

Význam antropologických argumentů scholastiky pro moderní diskusi o ordinaci žen

Otázka ordinace žen nebyla ve 20. století položena poprvé. V době scholastiky je uvažování o svěcení žen dlouho součástí scholastické teologické argumentace. Co však diskuse ve středověku a ve 20. století od sebe vzájemně liší, jsou různé odpovědi. To souvisí s antropologickými argumenty, zejména s tím, jak je žena chápána jako obraz Boží. Autorka vnáší své výklady do diskuse o ordinaci žen, jak byla vedena ve starokatolické církvi od počátku 70. let 20. století.

Berlis.jpg

Angela Berlis, Prof.Dr., nar. 1962 v Mnichově, od r. 2009 profesorka pro dějiny starokatolicismu a všeobecné církevní dějiny, jakož i vedoucí oddělení (resp. Institutu) pro starokatolickou teologii a proděkanka Teologické fakulty bernské univerzity. Od roku 2010 se podílí na vedení tamního centra pro liturgiku. 1988 vysvěcena na jáhenku, od r. 1996 starokatolické kněžství, 1988 doktorská promoce na základě práce o roli žen v počátečním období německého starokatolicismu (1850-1890). 2003-2007 postdokprojekt o celibátu a manželství kleriků. 2007-2011 presidentka Evropské společnosti pro teologické bádání žen, od r. 2014 presidentka Švýcarské teologické společnosti. Hlavní badatelská témata: bádání o starokatolictví, zejména v 19. a ve 20. století, historicko-teologické bádání o ženách a genderové studie.


Tomáš Butta

Prof. Jiřina Kubíková a její práce na poli praktické teologie

Příspěvek stručně přiblíží život, duchovenskou službu, pedagogickou a publikační činnost dr. Jiřiny Kubíkové – jedné z prvních profesorek teologie v naší církvi i českém prostředí.


Silvia Kamanová

Cesta žien k sväteniu/ordinácii v Južnej Afrike: veľká inšpirácia a iná skúsenosť z druhého konca sveta

Pri reflexii súčasného postavenia žien – duchovných v CČSH je nielen zaujímavé, ale nanajvýš potrebné načúvať skúsenostiam sestier v službe aj za hranicami našej cirkvi, krajiny a napokon aj kultúry. Dokázať prekračovať prah malého cirkevného prostredia, vlastnej tradície a skúsenosti, je niečím, čo v súčasnosti patrí k obrovským výzvam CČSH. Tak významný míľnik, aký predstavuje výročie 70 rokov kňazského svätenia žien v tejto cirkvi, je veľkou príležitosťou k takémuto odvážnemu kroku. Zámerom príspevku je preto priblížiť jeden odlišný kontext a skúsenosť žien v duchovenskej službe. Predmetom záujmu bude juhoafrická cirkevná a teologická scéna z perspektívy žien. Jej špecifičnosť spočíva nielen v dedičstve koloniálneho apartheidového systému, ale aj v dlhom, odhodlanom a bolestnom zápase žien za ich zrovnoprávnené postavenie v cirkvi a za pripustenie žien k ordinácii/sväteniu. V tomto roku si Anglikánska cirkev južnej Afriky (Anglican Church of Southern Africa) pripomína 25 rokov svätenia žien. Je pozoruhodné pozrieť sa, akým spôsobom je totožné jubileum reflektované tamojšími ženami – sestrami v službe. Z tohto pohľadu bude pre mňa rozhodujúce v príspevku hľadať odpoveď na túto otázka: Čím môže byť skúsenosť juhoafrických žien – duchovných obohacujúcou pre našu vlastnú službu v cirkvi? Tvrdím, že poznávanie odlišných skúseností a histórií ciest k sväteniu/ordinácii žien, môže byť pre našu reflexiu prínosným hneď v niekoľkých rovinách: dokázať viac doceňovať dnešné bezproblémové (teologické i praktické) postavenie žien v službe CČSH; hľadať a rozvíjať špecifické ženské prístupy ako v duchovenskej službe tak aj v teológii; inšpirovať a motivovať k rozvoju neexistujúcu kňazsko-ženskú spiritualitu; zdieľať svoju skúsenosť ženy – duchovnej s ostatnými sestrami (ako aj bratmi) v službe, atď.


Zdeněk Kučera

Přijměte Ducha svatého

1) Kněžské svěcení žen je otázkou eklesiologickou.

2) Ježíš Kristus povolal kruh učedníků, který po svém vzkříšení Duchem svatým obdařil,
rozmnožil a zůstává s ním v  místních obci i celku- Základy víry 4,5. Kristovu přítomnost v církvi vyjadřuje symbol hlavy a těla Ef 1,23.Ko 1,18, kterému je propůjčen podíl na Jeho lásce, moci a slávě. Kristus je velekněz Žd 7,26 a na pravici Boží služebník pravé svatyně 8,1.

3) Podíl na Kristově přirozenosti je vyvolením k obětnímu obecenství v jediné pravé oběti Ježíše Krista a tím i k účast na věčném životě a poslání zvěstovat o tom všem lidem. To vyjadřuje symbol „kněžství Boží církve“ ZV 344.

4) Zvláštní postavení měli apoštolé, Petr srv.Jan 21,15 nn., Lk 22,31 a Pavel Sk 26,16nn. Své působení Pavel charakterizuje s ohledem na lidskou přirozenost muže a ženy slovy 1Te2,7 „byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti “ a dokresluje 1Te 2,11 „ víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti napomínali, povzbuzovali a zapřísahali.“ Pavlova služba, nesená něžnou láskou mateřskou i formativní otcovskou, orientuje se na Boží stvoření Gn 1,27; 2,24 a jeho Ježíšův výklad Mt 19,4 . Mk 10,6: naplněné lidství je ve dvou, v početí života i v jeho průběhu.V Ježíšově okruhu ženy hrají roli,jež je vyvazuje z antických patriarchálních vazeb,srv. Jan 20,1.16.Pavlovo pojetí služby chápeme jako poukaz na lásku v Duchu Kristově -Pavel Ř 8,9; také Petr 1 P 1,11), mající ontologickou povahu.

5) Církev služby svého kněžství přenáší na způsobilé osoby svěcením kněžstva, jež dovršuje Duch svatý pověřením k službě ZV 342. Antický i feudální řád rozdíl ve společenském uplatnění ženy definovaly jinak, než v době moderny, když vznikla CČS. Proto nebyly dogmatické střety při vysvěcení první ženy v CČSH.

6) Dnes  reflektujeme náhled postmoderny na kariérní uplatnění ženy, partnerství a manželství i sexuální život. Metodou je setkání principů biblického zjevení s mentálními, společenskými i spirituálními prvky postmoderny.

kucera4Prof. ThDr. Zdeněk Kučera Dr. phil.h.c. Se narodil 30. 03. 1930 v Bratislavě, vystudoval filozofii a teologii v Praze a v Basel. Je knězem Církve československé husitské od roku 1954, dále je profesorem Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy (od roku 1981) a byl i jejím děkanem v letech1990-92 a 1994-2000. Přednášel na více jak 25 univerzitách, obdržel řadu vyznamenání, čestný doktorát z filozofie ad. Mezi jeho nejznámější publikace patří O teologickou totožnost CČSH, Hoře a milost, Trojiční teologie, Pravda a iluze moderní teologie, Zarůst do kmene. Napsal přes 300 článků. Jeho biografie např. v publikacích Slovník českých filozofů, Český biografický slovník.


Jan B. Lášek

Svěcení žen v CČSH z historické perspektivy

Lasek.jpg Jan Blahoslav Lášek je teolog a církevní historik, zabývající se problematikou christianizace Evropy a vlivem Byzance na tento proces, českou reformací a reformními proudy uvnitř západního křesťanstva v 19. a 20. století. Narodil v roce 1956 v Jaroměři, v roce 1979 absolvoval na HTF a v letech 1980–91 byl farářem Církve československé husitské v Chomutově. Doktorátu teologie dosáhl v r. 1988 na HTF (u prof. A. Molnára) na základě dizertace o reformním hnutí českého katolického duchovenstva v 19. století. Od podzimu 1988 působil na HTF jako odborný asistent. V r. 1992 se podílel na pořádání oslav výročí narození J. A. Komenského (jako vědecký tajemník mezinárodní konference J. A. Komenský a geneze nové Evropy v Bayreuthu). Jako viceprezident spolupořádal vědeckou konferenci Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi v Bayreuthu 1993, která začala s novým ekumenickým hodnocením Husova díla. V r. 1995 se na Husitské teologické fakultě UK habilitoval pro obor církevní dějiny (problémy christianizace východní Evropy) a v lednu 1996 byl jmenován docentem. V roce 2007 byl jmenován profesorem a zvolen děkanem Husitské teologické fakulty UK v jejímž čele stál dvě volební období do roku 2015. V současné době působí jako proděkan HTF UK, šéfredaktor Theologické revue či člen kolegia rektora Univerzity Karlovy.
Více například na: https://is.cuni.cz/webapps/whois2/osoba/1342400891966894/?lang=cs  


Eva Mašková

Žena pohnutá – analýza motivace žen k duchovní službě

Křesťanství v nové epoše postmoderní konstelace třetího tisíciletí stojí před řadou problematických oblastí. Jednou z nich je i antropologická dimenze skutečnosti, a to především s ohledem na rozdílnost a zároveň rovnoprávnost pohlaví. S ohledem na ženu a muže. Přirozenou součástí Ježíšova společenství byla vždy žena a současná postmoderní situace, kdy je v hierarchických strukturách církví žena spíše vzácným elementem, na život církve samozřejmě působí. Avšak právě společenství, které uplatňuje ducha bratrství a sesterství, a vyvazuje se z patriarchálních mocenských vazeb, následuje Kristův příklad. Konferenční příspěvek se zaměřuje na analýzu ženské motivace k aktivnímu působení v církevním společenství. Autorka v konferenčním příspěvku nejprve osvětlí základní pojem motivace z psychologického hlediska a jeho důsledky pro danou problematiku. Dále se zaměří na specifika motivace představující hybnou sílu v souvislosti s působení žen jako duchovních. V závěru svého příspěvku, na základě metaanalýzy již proběhlých studií, nastíní pohnutky, které vedou ženy k rozhodnutí učinit diakonii středem svého života.

maskova.jpgEva Mašková je absolventkou jednooborové psychologie na FF UK s rigorózní zkouškou z Klinické psychologie a doktorského programu Husitská teologie na HTF UK na katedře Systematické teologie. Ve své disertační práci se zaměřila na studium fenoménu náboženské konverze z pohledu psychologie náboženství. Působí jako odborná asistentka na Katedře pastorační a sociální práce ETF UK a přednáší vybranou psychologickou problematiku na VOŠ se zdravotnickým zaměřením. Ve své odborné práci se věnuje interdisciplinárnímu protnutí teologie a psychologie a jeho praktickým přesahům.


Zuzana Svobodová

Současná diskuze o ženském svěcení v Římskokatolické církvi: K otázkám dnešní role žen v církvích

Když na jaře 2016 ohlásil papež František založení nové komise, jejímž úkolem je zabývat se jáhenským svěcením žen v Římskokatolické církvi (Study Commission on the Women’s Diaconate), bylo to asi pro mnohé překvapením. Od té doby již členové ustavené komise odvedli kus práce, o níž by ráda referovala autorka příspěvku v rámci konference „Žena vysvěcená“. Kromě souhrnu z práce jmenované komise se příspěvek zaměří na roli ženy-křesťanky očima např. Edith Steinové či Raissy Maritainové. V rámci příspěvku budou kladeny otázky po zvláštní roli ženy v církvích dnes a ukázány některé možné odpovědi, vyplývající například ze studia díla E. Stein „Žena“ a díla Jacquesa a Raissy Maritainových. Tématicky se příspěvek překrývá s vypsanými okruhy 2 (Reflexe současného postavení služby žen-duchovních vzhledem k jiným církvím / v rámci ekumeny) a 3 (Význam služby žen-duchovních v dnešní společnosti).

svobodova-fotoAbsolventka Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy a Teologické fakulty Jihočeské univerzity, získala doktorát v oboru filosofie na Pedagogické fakultě (upravená doktorská práce vyšla pod názvem „Nelhostejnost: Črty k (ne)náboženské výchově“), dnes odborná asistentka 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Ústavu etiky a humanitních studií; odborná asistentka Husitské teologické fakulty, Katedry učitelství a Teologické fakulty Jihočeské univerzity, Katedry pedagogiky, vyučující na VOŠ Jabok, katedře teologie a filosofie. Zabývá se filosofií výchovy, etikou, francouzskou a německou filosofií 20. století, zkoumá vztahy náboženské a kulturní vzdělanosti.


Jana Šilerová

Žena biskupka?!

Příspěvek se pokusí zhodotit službu žen-duchovních v dnešní společnosti, zejména s přihlédnutím k 14leté osobní zkušenosti biskupské služby v CČSH. Dále se budeme zabývat základními praktickými otázkami služby žen-duchovních.


Štefan Šrobár

Žena v cirkvi nech nemlčí

Ježiš prekračuje spoločenské konvencie svojej doby a so ženami jedná na rovnakej úrovni ako s mužmi (Mária a Marta, Samaritánka, Mária Magdaléna). Aktívna úloha žien v Ježišovom okruhu učeníkov, poslucháčov a priateľov, rovnako ako v prvotnej cirkvi v misijnej práci a službe obci, je niečo, čo presahovalo zvyklosti doby. Ženy Ježiša sprevádzajú a sú v okruhu jeho blízkych (Lk 8,2 n). Sú svedkyňami jeho ukrižovania a pohrebu. Ženy sa stávajú prvými svedkyňami a hlásateľkami zmŕtvychvstania. V Jánovom evanjeliu je Marte do úst vložené rovnaké vyznanie ako u synoptikov Petrovi (Jn 11,27). Mária, sestra Marty si zvolila to najdôležitejšie – spoločenstvo s Pánom. Usadlí a putujúci Ježišovi učeníci a učeníčky chápali seba samých ako tých, ktorí majú účasť na začínajúcej Božej vláde. Patriarchálny model rodiny bol spochybnený a nahradený novou Božou rodinou. Podľa Nového zákona má byť cirkev spoločenstvom v slobode, rovnosti a súrodenectve. To znamená vo veľkom i malom merítku spoločenstvom slobodných, v zásade rovných bratov a sestier. Ako hovorí Pavol, v Kristovi „nie je už rozdiel medzi židom a pohanom, otrokom a slobodným, mužom a ženou“ (Gal 3,28). Keď Boh zveril žene materstvo prečo by nemala žena rozmnožovať tiež duchovné statky ako duchovná. Žena ako nositeľka života má byť aj nositeľkou nádeje v cirkvi. Ženy sami, bez spojitosti s mužmi a bez závislosti na nich vyžarujú svojimi životmi „ženský“ Boží a Kristov príklon k ľuďom. Cirkev československá husitská sa rozhodla rešpektovať apoštolské konštatovanie o rovnosti ľudu v Ježišovi Kristovi udelením kňazského svätenia ženám. Zapôsobil tu vplyv nového hlbšieho teologického pochopenia duchovenskej služby a zdôraznenie biblických predpokladov k nej. Sú to duchovné a mravné kvality bez ohľadu na pohlavie, spôsobilosť a povolanie k službe v následovaní Ježíša Krista.

srobar.jpgPo absolvovaní Agronomickej fakulty (odbor fytotechnický) Vysokej školy poľnohospodárskej v Nitre som vykonal internú vedeckú ašpirantúru na Ústave experimentálnej fytopatológie a entomológie Slovenskej akadémie vied v Ivánke pri Dunaji. Po obhájení kandidátskej dizertačnej práce som získal titul kandidát vied. Po získaní vedeckej hodnosti kandidáta vied som pracoval ako vedecký pracovník v obore ochrany rastlín v uvedenom ústave. Absolvoval som tiež štúdium teológie na katolíckej teologickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, kde som získal titul magister. V súčasnosti sa venujem prednáškovej a publikačnej činnosti v oblasti environmentalistiky, filozofie, etiky a teológie. Prednášam na vysokých školách, vedeckých sympóziách a konferenciách, ako aj pre miestne skupiny Českej křesťanskej akadémie a pre VKH Brno, Olomouc a Praha. Publikujem vo vedeckých a odborných časopisoch, ako aj knižné publikácie. Som členom Slovenského filozofického združenia. Žijem v Bratislave.


Hana Tonzarová

Ekumenické angažmá žen z Církve československé husitské na národní a mezinárodní úrovni po r. 1989.

Církev československá husitská deklaruje od svého vzniku svou ekumenickou otevřenost a současně v ní od počátku působí ženy, od r. 1947 i ženy vysvěcené, přičemž počet vysvěcených žen v CČSH přesáhl v současnosti těsně hranici 50% vysvěcených duchovních CČSH. V příspěvku se budeme zabývat ekumenickou působností žen, a to jak vysvěcených, tak nevysvěcených na úrovni národní, evropské a světové. Ukážeme tak současně i témata projednávaná v ekumenických grémiích a hnutích, na nichž ženy z CČSH participovaly a participují, případně, jak se zapříčinily o jejich vznik, či proměnu. Příspěvek tak nepřímo poukáže na relevantnost rozhodnutí Církve československé (husitské) v r. 1947 vysvětit ženu – tak jako muže – na kněze a současně poukáže na pojetí kněžství, které v CČSH od počátku zdůrazňuje součinnost kněží a laiků, což v přenesené rovině platí i pro ženy vysvěcené i nevysvěcené, jejichž angažmá v církvi i v ekumeně je v současnosti nezpochybnitelné. Příspěvek se omezí na období po r. 1989, který politickou změnou otevřel možnosti svobodného působení církví a jejich členů zvláště v zahraniční ekumeně.

tonzarovaHana Tonzarová absolvovala HTF UK – jednooborová husitská teologie a HT – religionistika a filozofie, od r. 2009 Th.D. (František Kovář ve vztahu k ekumeně.) Od r. 1996 pedagog na HTF UK (katedra Biblistiky a judaistiky) a od 2003 i na Husově institutu teologických studií. V r. 1996 vysvěcena na kněze CČSH, od r. 2001 přednostka Odboru ÚÚR pro ekumenu a vnější vztahy CČSH. Od r. 2005 předsedkyně Ekumenicko-zahraničního sněmovního výboru (VIII. sněmem CČSH schválený dokument Církev československá husitská ve vztahu k ekumeně). 1997 – 2009 členka Prezidia, Ústředního výboru, předsednictva Komise Církev a společnost Konference evropských církví. V letech 2012 – 2015 předsedkyně Komise CČSH pro 600. výročí M. J. Husa. Od r. 2014 (do r. 2021) členka Komise Světové rady církví pro ekumenickou formaci a vzdělávání, v rámci níž se podílí na přípravě celosvětového networku teologických fakult a škol v oblasti výuky ekumenismu.


Petr J. Vinš

Svěcení žen spojuje i rozděluje – případ Anglikánského společenství a Utrechtské unie starokatolických církví

Připuštění žen do duchovní služby má v církvích, které zachovávají tradiční třístupňový svěcený úřad a historický episkopát, zvláštní a specifickou dynamiku. Z kruhů v těchto církvích, které oponují připuštění žen ke všem nebo k některým (kněžství, episkopát) duchovenským úřadům, často zaznívají kromě biblických a tradičních i sakramentologické výhrady, které v extrémním případě interpretují takováto svěcení žen jako neplatná pro vadu materie. Přesto se některé církve či provincie v anglikánském i ve starokatolickém církevním společenství ke svěcení žen po dlouhé diskuzi odhodlaly a praktikují ho, v případě anglikánů včetně svěcení biskupského. Toto rozhodnutí, které přijaly jednotlivé dílčí církve či provincie, ovšem zásadně zvýšilo míru napětí mezi těmi částmi příslušného celosvětového církevního společenství, které svěcení žen zavedly a těmi, které ho částečně nebo úplně odmítají. Příspěvek zkoumá na příkladu těchto dvou církevních společenství proces vzájemného vnitrocírkevního odcizení, které z této situace povstalo a které se projevilo štěpením, narušením společenství nebo vytvářením paralelních jurisdikcí. Zároveň ale příspěvek ukáže, že v případě církví a provincií, které se ke svěcení žen rozhodly, pomohla tato otázka otevřít nové ekumenické cesty, např. v dialogu s luterskými církvemi.

vins-fotoVystudoval teologii a religionistiku na HTF UK a postgraduálně biblistiku na Universität Bern a Tel Aviv University. Přednáší na FF UK a na HTF UK. Je zároveň správcem biskupských archivů Starokatolické církve v ČR. Od roku 2016 působí ve funkci generálního sekretáře Ekumenické rady církví v ČR. Ve své historické badatelské práci se věnuje dějinám reformních proudů v katolické tradici a dějinám starokatolictví. Jeho dosavadní nejvýznamnější historickou prací je studie Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.


Jiří Vogel

Žena v kněžské službě – vliv moderní teologie na svěcení žen

Příspěvek se bude zabývat vývojem diskuze nad otázkou svěcení žen v katolické církvi, vlivem antropologie a trinitologie Karla Rahnera na tuto diskuzi a paralelním teologickým procesem, který proběhl v Církvi československé.

vogel-fotoJiří Vogel je studijním proděkanem a vedoucím katedry systematické teologie, teologické etiky a teologické filozofie UK HTF. Ohnisko jeho badatelského zájmu leží v oblasti eklesiologie, dějin moderní teologie a dialogu teologie s filozofií a přírodními vědami. Na uvedená témata publikoval více než padesát odborných studií, monografií a překladů.

Reklamy